Přesná výše vlastního kapitálu, který je třeba vložit, závisí na majetku a příjmech potenciálního kupujícího a také na lokalitě nemovitosti. Zpravidla je požadováno 20 až 30 % kupní ceny jako vlastní kapitál, aby bylo možné pokrýt 8-10 % vedlejších pořizovacích nákladů. Nižší podíl vlastního kapitálu je možný v závislosti na příjmech a dalších aktivech kupujícího, obvykle však znamená úrokovou přirážku. Bankovní úvěry závisí na bonitě dlužníka a jeho zajištění. Pokud je poměr úvěru k hodnotě nemovitosti nižší než 60 %, jsou náklady na financování nejvýhodnější.

Termín "nájemní právo" označuje právo rovnocenné nemovitosti, které je zřízeno v samostatném "katastru nemovitostí".

Pozemek může být pronajat jako "nájemní právo" na dobu určitou od 60 do 99 let za měsíční nájemné z pozemku. Po tuto dobu však zůstává vlastníkem pozemku nájemce. Nájemci mají zpravidla právo stavět na pozemku a užívat jej po dobu trvání smlouvy. Během tohoto období mohou nájemci nemovitost prodat, k tomu je však nutný souhlas nájemců.

Po skončení nájemní smlouvy se nemovitost vrací zpět nájemcům nebo se prodlužuje. V případě obytných nemovitostí je nájemcům často vyplácena náhrada za materiální hodnotu budov (často označovaná jako obecná hodnota). Nájemní smlouva stanoví, co musí nájemci na konci doby nájmu ještě zaplatit.

Pozemky a práva rovnocenná pozemkům (např. dědičná práva ke stavbám) jsou vymezenou částí zemského povrchu (§ 905 BGB) a jsou zapsány v katastru nemovitostí. Pozemkový katastr je úřední, podmíněně veřejný rejstřík nemovitostí, v němž je zapsána např. vlastnická struktura a veškerá práva spojená s nemovitostí, jakož i případná věcná břemena na ní váznoucí. Podle § 3 GBO má každý pozemek své vlastní místo v katastru nemovitostí (strana katastru nemovitostí). Více informací o mnichovském katastru nemovitostí naleznete zde.

Prohlášení o rozdělení upravuje § 8 německého zákona o kondominiu (WEG). Prohlášení o rozdělení se sepisuje pro rozdělenou nemovitost a jsou v něm stanovena všechna podstatná práva a povinnosti spoluvlastníků.

Původní vlastníci nemovitosti mohou budovu rozdělit na spoluvlastnické podíly na nemovitosti tak, že s každým podílem je spojeno zvláštní vlastnictví konkrétního bytu nebo nebytových místností.

Upravuje se také, které části budovy jsou v samostatném vlastnictví nebo jsou užívány jako společné vlastnictví. Kromě toho lze určitým jednotkám přiřadit zvláštní užívací práva (např. k zahradním plochám) a vydat pravidla společenství. Prohlášení o rozdělení musí být notářsky ověřeno. Před vytvořením katastrálních listů musí být rozdělovací plán budovy zkontrolován příslušným povolovacím orgánem (§ 7 WEG) a musí být potvrzena uzavřenost nemovitosti.